Mega hustokrutopřísné!

Mnoho a mnoho nových zážitků! Pozor vážení, přichází k Vám nový a pravděpodobně dlouhý článek o tom, jak se vyvíjí žití jednoho JAMÁKA. Ano, konečně mohu napsati, že jsem se stal oficiálně neoficiálně jamákem! Takže...! Nenechte si to ujít a čtěte dále! Mimojiné se můžete dočíst, jak si může dát do těla i (ne)obyčejný manažer, co není herec a nemá osmihodinové pohybové cvičení! (Taky proto, že takovému manažerovi stačí i jedna hodina...) Ale pokud dovolíte, začal bych nedělí, ať jdeme chronologicky :).

Račte pokračovat!

3. týden za mnou!

Dnešní článek bude o životě na koleji, již třetím týdnu vysokoškolského života a možná o podzimní depresi.

Pár chvilek

V prvé řadě se musím tak trochu omluvit. Kdo čte mé články, tak si možná všiml, že v poslední době dělám až moc pravopisných či jiných "jazykových" chyb. Je to tím, že si své články po sobě již nečtu, protože nemám tolik času. Jsem rád, že mohu prostřednictvím těchto psaných článků sdělit své zážitky či názory, ale čas je nepřejícný, tak si to nestačím kontrolovat.

Jak již nadpis napovídá, nepůjde o jeden velký zážitek ani zamyšlení, ale o pár takových zastavení, která se odehrála během posledního týdne.

Brňákem, jamákem, vysokoškolákem už pár dní

Tak mám za sebou třetí den v Brně. Takže wohohooo! Brňák jako poleno. Popravdě ani nevím, co se za ty tři dny stalo, protože toho bylo na jednu stranu hodně, ale na druhou stranu moc ne.

V sobotu ráno jsem se začal balit. Tak sbalil jsem si oblečení a zjistil jsem, že potřebuji nádobí. Tak jsem si vzal kastrůlek, pánvičku, ale talířky mi nějak chyběly. Tak jsme jeli s taťkou do obchodu, nakoupili jsme a jeli domů. Tak jsem pokračoval v balení a začal jsem být dosti naštvaný (zatím to budeme brát v této škále, ty horší přijdou za chvíli). Pár dní před tím jsem poprosil taťku, jestli by mě mohl hodit do Brna autem, že toho budu mít hodně. Odpověď zněla samozřejmě, že ne, protože nemám s sebou mikrovlnku, kterou měla ségra a kterou proto vezl do Brna. Takže paráda.
Narval jsem do krosny oblečení, nádobí a varnou konvici. Tak jsem si vzal batoh, do toho notebook a pár dalších věcí. Do další tašky jídlo, hygiena apod. Tak tašek jak nasere s prominutím a ano, zde je ta chvíle, kdy jsem byl už vážně nasraný. Tak taťka se teda odhodlal a pronesl tu větu: "Já tě teda zavezu!" Yeeeees! Tak mi toho rovnou mamka nabalila dvakrát tolik, převážně jídla. Těstoviny, rýže, kuskus, brambory, olej, polívky, špagety, mlíko, vínko (to jsem si vzal sám), cukr, jar, houbička, utěrka a všechny takový věci. No aspoň jsem to nemusel tahat vlakem, že ano. Tak jsme se vydali na cestu.

Laďa se zase vyslíkal... a seznamoval!

A je to tu, čas seznamování nastal a mohu říci, že i úspěšně proběhl. Mimo jiné jsou za mnou i první dny v Brně. Já bych se se svými zážitky podělil již dříve, jen je tu ta smůla, že ještě nemám přístupové údaje k wifi, tudíž jsem musel počkat až do dneška. Pojďme se na to ale podívat od začátku. (Edit: přístup jsem měl, jen jsem to nevěděl :D)

Je čtvrtek ráno, cca 4:30, budík zvoní a já vstávám, abych stihl vlak. Zde musím podotknout, že se mnou jela i sestra, ovšem ne na seznamovák, ale do Brna. Ta je ve všem sběhlá a nemusela tak brzy vstávat. No a taky proto, že nemusela tahat tašku těžkou jak kráááva, která byla z půlky zaplněná spacákem. Taky jsem jel dřívějším autobusem, abych měl prostě jistotu, že si stihnu koupit jízdenku, svačinu, pití, … Taky jsem vše stihl. Vlak měl jet 6:41, bylo cca 6:32 nebo tak nějak. Přijel jakýsi vlak a ze stejného nástupiště, kde měl jet vlak do Brna. Tak již tohle Vám může napovědět, co asi inteligentní Laďa udělal... No samozřejmě vlezl do jiného vlaku – přesně opačný směr! Místo z Bohumína do Brna jel z Brna do Bohumína. Já si spokojeně sedím ve vlaku, říkám si, že kde asi je tak dlouho ségra... Najednou mi volá „Kde jsi?“ Já samozřejmě oznámil svou polohu, na což mi řekla, že jsem blbej a ať z toho vlaku vylezu, že jede na opačnou stranu... Tak já si seberu tašku, otevírám dveře a zjišťuji, že se vlak rozjíždí. Hmm... Co teď? Vlastně, já ani nepřemýšlel. Já věděl, že v tom vlaku být nechci, tak jsem vyskočil. Jako ten vlak se jen rozjížděl, nebyla to rychlost, ale jako jo, jsem debil :D. Taky jsem to dostal od sestry sežrat. Ale co, zábavička po ránu!

Kam dál?

Je to konečně tady! Možná bych mohl napsat, že opět je to tu. Konečně se mi vrátilo to super období, kdy cítím ten svůj optimismus, cítím se být možná šťastný, cítím se tak nějak fajn. Všechno špatné je pryč a já jsem pln očekávání z pozítří, kdy odjíždím na seznamovák, vracím se v pátek v noci. No a v sobotu hurá "do světa" na kolej, kde budu alone. Ale jak píši, začínám se těšit, čekám další výzvu. A je čas ji chytit za pačesy a opět se posunout o krok kupředu. O tom ale psát nechci....

Thinking #4

Jeden z předešlých článků byl asi takový menší sh*t. Mám na mysli ten, kde si kladu důraz na svůj věk. Ale to jsem se spletl.

Musel jsem si pustit opět Psí vojáky, protože počátek poslouchání jejich písniček hraje důležitý mezník v mém životě. Musím se totiž vrátit zpět, přes všechny události za posledních pár měsíců.
Mám takový pocit, že jsem buď něco někde zapomněl, něco jsem pos*al nebo nevím. Možná je to tím zářím, tím začátkem podzimu, ochlazením, ... Nevím. Ale cítím se strašně. Jak to jen popsat? Jakoby Vás kus chyběl a Vy ani nevíte, jestli s tím můžete něco udělat. Jen s tím musíte stále žít. A možná proto jsem teď takovej nas*anej, mrzutej, ... bez chutě. A už to začíná být vážnější - ztrácí se ve mně i ten můj super optimismus.

Díky těmto článkům začnu o všem tak nějak rozumě přemýšlet. Je to tím, že musím dávat pozor, aby vše bylo srozumitelné, snažím se vyhýbat vulgarismům, apod. Takže jde o jakýsi filtr mých myšlenek.

Ale zpátky k tomu, proč tu opět píšu. Tím starším článkem jsem si myslel, že když se změním, bude mi líp. Ale byla to blbost. Jen se vše zhoršilo. Veškerá tato změna byla započata jednou nepříjemnou událostí, kdy jsem se právě cítil cize a blbě. To mě dopálilo a já si řekl, že to už nechci zažít, že je mi 19 a chci se bavit.
Já se ale už nezměním, vždy jsem byl jinde a vždy budu. Chybí mi ten pocit, že se dokáži bavit se všemi věkovými kategoriemi. A to mě právě potěšilo včera! Je to takový malý moment, ale chci se o něj podělit!

Včera jsme s Klárkou měli domluvenou indivku s Jeffem. Před indivkou byl ještě trénink, na který jsem ale nešel - měl jsem ještě zkoušku v divadle. Přišel jsem tedy o čtvrt hodiny dřív a viděl jsem všechny ty tváře po dlouhých prázdninách. Začal jsem se rozcvičovat, převlékl jsem se a pozoroval, jak trénují. A teď mě ten jeden moment tak zahřál u srdce. Když se šli všichni napít a skončili, tak ti menší (byl to trénink mládežníků tak cca do 14 let? Neumím přesně odhadnout) se na mě všichni usmáli, všichni mě pozdravili a když jsem někoho nepozdravil, tak se připomněl znovu! A chtěli si vykládat a bylo to tak super! To mi vážně chybělo. Vidět, že mě vidí rádi!
A dnes když jsem byl zanést klíček od šatny k panu vrátnému, tak ten se taky na mě usmál, prohodil pár slov a bylo to takové příjemné. To mi vnuklo vzpomínku, kdy jsem o prázdninách potkal v jednom supermarketu druhého pana vrátného a ten si se mnou vykládal a vykládal.

Jsou to ty chvilky, kdy je mi vážně ukradené, kolik komu je. Důležitá je pro mě vzájemná komunikace, komunikace s lidmi. A i když jsem teď měl takové divné období, kdy jsem si myslel, že budu šťastný, když se budu bavit jen s mou věkovou kategorií, tak vůbec. Tomu je konec a myslím, že to byl ten kámen úrazu. Teprve teď jsem o tom začal přemýšlet a ještě, že jsem tak začal!

Proto jsem tak rád za loutkové divadlo a tančení. V divadle jsem se stal takovým mezníkem - jsem členem "omladiny", ale zároveň už jsem někdy přiřazován k těm 25+ a někdy si parádně pokecám (nechci hádat věk) s generací našich rodičů či prarodičů.
V tančení jsou mládežníci, se kterými rád prohodím pár slov a cítím se najednou mladší, bezstarostný. S Klárkou se tak neskutečně nachlámu a můžeme prokecat hodiny a stejně si vždy něco najdem. S Jeffem si rád zajdu na pivo, probereme věci !životně důležité!, samozřejmě - jak jinak.

A co mě dále těší, že mi bylo řečeno, že jsem konečně ve věku, kdy se se mnou dá bavit normálně... Teda když nad tím zapřemýšlím, nevím, jestli mě to má těšit. To jako dřív nešlo? :D


Jak já jsem rád za ten svůj blog. A mohu se pochlubit, že jsem inspiroval jednu z výše zmíněných (samozřejmě nejmenovaná :D) k založení vlastního blogu za podobným účelem - "vyblít" se a mít jasnou a čistou mysl. Za předpokladu, že si to může kdokoliv přečíst. Nu což, odhalovat sám sebe na veřejnosti - to už přece umím, to já přece rád :D.

Kultůůůra? Hmm..

Tak si tak říkám, jestli já vůbec tím kulturním životem žiji či nikoli... Když už jednou jdu na tu uměleckou školu, tak by byl přece přinejmenším vhodný nějaký ten zájem, no ne? A jelikož já stále nemohu přijít na to, proč mě tam vůbec přijali, tak se jdu tak trochu analyzovat. Tedy nemyslím tím svou výšku, váhu, věk, všechny barvy, které mám, ... Nic takového. Ale zajímá mě, jestli jsem tedy kulturní barbar, nebo alespoň trochu kulturně žijící osoba.

Předem jsem si vypsal snad veškeré kulturní vyžití, co jsem stihl za tento rok. Ani nevím, jestli je toho dost.. Ale pojďme na to!

Searching...

Poeticky by znělo, kdybych byl ovíněn. Víno to ale nebylo, proto by se dalo říci, že jsem...opiven? Nebylo toho moc, ale ani to nebylo to jedno pivo, když se řekne, že se jde na jedno. Avšak já se tomuto pocitu poddávám a stávám se podnapilým. Lépe by znělo v náladě, ovšem nálada pro mě znamená něco veselého. Když je člověku právě naopak, tak se tomu říká jak?...

V poslední době mi chybí nějaké takové zpovědi. Nenalézám nikoho, komu bych se mohl podívat do očí, a doslova vyblít všechno ze sebe. Stále to jsou jen srandy a když se dostane k vážným tématům, tak nejsem schopen to ze sebe dostat. A to kolikrát proto, že nechám vykládat ostatní o svých věcech, ale nechci je přerušovat.

Asi tak před třemi, čtyřmi hodinkami jsem si myslel, že to dokáži. Ale opak se stal pravdou. Tak cize jsem se tak, ale tak dlouho necítil. Setkání příjemné, nepříjemné, stačí si jen vybrat. Zkušenosti se sbírají, lekce další proběhla. Já pochopil, že nemohu doufat ve věci, které mě čekají za 10, 15 let. 

Holt, myslel jsem si, že jsem někde jinde, ale jsem přesně zde, tam, kde mám být. Je mi 19 a nejde mi o nějaké tlachání o hovnech.

Je na čase, se na chvíli oprostit od všeho, co k tomuto věku nepatří. Je čas. Čas užívat si, poznávat, překonávat, trpět, .... Hurá do toho! ...Ale... Bolí to! Přesně tam...

Hmmm... Časem bych mohl vydat nějakou knížku :D!

Průplach mysli 2

Tento velmi, velmi krátký článek trochu naváže na článek minulý. Před pár minutami jsem se dodíval na divadelní inscenaci Miřenky Čechové. Jde o taneční sólo S/He is Nancy Joe. Neříkám, že se mě toto téma něčím týká, ale i tak to ve Vás (alespoň ve mě) nechá tolik dojmů a nevím, možná jsem empatičtější, než jsem myslel, ale když jsem se na to díval, tak to byla bomba. Mně bylo hlavní hrdinky tak líto, chtěl jsem jí nějak pomoci.. A přitom to bylo jen představení!
A musím podotknout, že šlo o televizní záznam, tudíž naživo... To bych asi nerozdýchal.

Nicméně, abych tu nepovídal do prázdna. Jde o taneční představení, které vypráví o problematice transexuality, kdy hlavní hrdinka se narodí jako žena, ale de facto je muž. Tudíž chlapec v jiném těle. Dříve mi tato témata byla.. poněkud cizí, možná opovrhována, divná.. Vesměs ano. Možná to tak cítím stále, ale už né tolik. Ovšem o tomto tématu se bavit nechci, pořád je mi to proti srsti. (Že bych dostatečně nevyzrál? Kdo ví...)

Chci se bavit o tom umění! Našel jsem opravdu něco, co chci v budoucnu dělat. Poprvé jsem se s tímto setkal přímo na vlastní kůži. A to v rámci Lessons of Touch, které právě režíruje Miřenka Čechová. A nyní jsem viděl (pouze jako divák) další její dílo, ve kterém sama vystupuje. To propojení baletu, hip hopu, streetu, pantomimy, současného tance, ... Prostě je tam vše! A pokud se to spojí s dokonalou hudbou a světlem... Je vyhráno. Opravdu mě to zasáhlo a je to dalším krokem, který mě bude nutit přemýšlet o sobě, o budoucnosti a i díky tomu tématu - o společnosti.

Aneb další zpověď (nicméně kratší), možná o ničem, ale přece jen o všem.

Hurá tancovat!

PS: Miřenko, jsi prostě úžasná!

Pár odkazů na Miřenku Čechovou a S/He is Nancy Joe:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10543063214-s-he-is-nancy-joe/21354215620/
https://www.facebook.com/mirenkacechovapage/?fref=ts
http://www.mirenkacechova.com/
http://www.tantehorse.cz/ri-she-is-nancy-joe