Pár chvilek

V prvé řadě se musím tak trochu omluvit. Kdo čte mé články, tak si možná všiml, že v poslední době dělám až moc pravopisných či jiných "jazykových" chyb. Je to tím, že si své články po sobě již nečtu, protože nemám tolik času. Jsem rád, že mohu prostřednictvím těchto psaných článků sdělit své zážitky či názory, ale čas je nepřejícný, tak si to nestačím kontrolovat.

Jak již nadpis napovídá, nepůjde o jeden velký zážitek ani zamyšlení, ale o pár takových zastavení, která se odehrála během posledního týdne.


Jeden z velkých zážitků se odehrál ve středu. Plán zněl jednoduše - půjdeme na nějaké představení a pak si někam sednout. Právě probíhal týden Havla, proto naše kroky směřovaly do HaDivadla, tam bohužel bylo vyprodáno a my jsme přišli pozdě. Tak jsme se otočili a šli do divadla Na Orlí, kde byl scénický koncert. No, nebyl to můj šálek kávy, ale zpívali i hráli pěkně.
Nyní začíná ta podstatná část. V tento den byl den Bernarda (pivo). Ve vybraných místech po celé ČR se točil Bernard jen za 10 Kč. Což je luxusní! A tak jsme tedy hledali. Skončili jsme v kočičí kavárně Mňau café. Ano, jde o to místo, kde jsou živé kočky mezi Vámi. Pro alergiky, jak nás tam pár bylo, naprosto úžasné! Ale bylo tam pivo za desku, tak alergie nealergie, museli jsme tam! Zde jsem pokořil tedy 5 piv. Někteří si řeknou, že je to nuda. Ale bavíme se tu o mně, kterému stačí 3 piva a je v náladě. Příběh ovšem nekončí.
Skupinka se nám nějak rozpadla a zůstali jsme 3 stateční. Dobrá, 2 stateční. Já statečný vážně nebyl. Zakotvili jsme v "Modráči". Ta hospoda se jmenuje jinak, ale pověsti praví, že se tento podnik tak jmenoval. A také že jde o pajzl, který je studenty JAMU velmi oblíbený. Asi proto, že je to minutu o školy a minutu od kolejí (myslím ubytování, ne trať). Tam jsme se potkali s herci, kteří právě hráli ve zhlédnutém představení. Trochu jsme pokecali, ale stejně jsme se s nimi až tak moc nebavili. Ale abych pokračoval. Pokořil jsem dvě piva. Kuba objednal panáka tequily a rumu...
Ano, ty tři tečky jsou opravdu na místě. První týden a Laďa pokřtil Brno. Abych to uvedl na pravou míru, seznamoval jsem se s místní toaletou. Nejdříve dobrovolně, protože jsem věděl, že směska alkoholu ve mně nezůstane dlouho. No a potom i vícekrát. Já si ten místní hajzl (jinak to po těch zkušenostech nejde nazvat) tak oblíbil, že jsem se na něj musel chodit dívat častěji.
Naštěstí jsme byli všichni tři kolejoví, tak jsme to měli kousek. Smůlu jsme měli v tom, že koleje se zavírají v 00:15 a otvírají se pak vždy na čtvrt hodinky v intervalech 1:00 - 1:15; 2:00 - 2:15; ...
No na pokoj jsem se dostal 4:15 a vstával jsem 8:45. Řeknu Vám, že na úvodní přednášce Dějin světového divadla mi bylo tak špatně.... Jsem se chvilku i prospal. Ale vydržel jsem to! Následovala hodina Vznik divadelní inscenace, kde jsem musel ze sebe vypotit pár vět a i zapřemýšlet, že jaký to slavný spisovatel a básník byl narozen v našem městě. Ano, vzpomněl jsem si! Samozřejmě že pan Kainar. Laďa tedy bodoval.
Odvahu něco sníst jsem měl až ve vlaku domů a to cca v 15:00. Bageta s kuřecím masem. Ale byla dobrá a vše zůstalo na místě!

Jelikož jsem zjistil, že mě Brno pomalu vysává, tak jsem usoudil, že bude potřeba jezdit každý čtvrtek domů (pokud se, snad ne, nezmění rozvrh) a pátky na brigádu volat... Peníze budu potřebovat jako prase drbání. Ještě k tomu ve chvíli, kdy si chci koupit nějaký dlouhý černý kabát. Jenže když jsem zjistil ty ceny... Chci si jej koupit za své, ale zde nastává dilema - koupit si krásný kabát a působit elegantně, seriozně, dobře a hustě... A nebo radši žít společenským životem? Těžké, velmi těžké! Kéž by existovala nějaká střední cesta!

Před pár minutami jsem narazil na úžasnou písničku. Tedy, ani nevím, jak ta písnička zněla, když budu upřímný. Ale spíše mě zaujal ten klip! Rád bych něco takové podstoupil a byl i součástí! A nejen s cizími lidmi, ale i s přáteli. Tedy v tu chvíli by nešlo o test, jestli jsou schopni se do sebe zamilovat, ale spíše o prohloubení důvěry, zjištění nových věcí. Přece jen jde o otázky, které si normálně nepokládáme ani sami, natož s přáteli. Nebo ano?

Jinak se mi v hlavně rodí spousty nápadů. Třeba mě tak napadlo, kdo z mých přátel čte mé články. Od několika mám odezvy, ale co když jej čtou nějací, o kterých to ani nevím! Hmm! :D
Chtěl bych se dostat do té fáze, kdy se odhodlám začít přeměňovat nápady ve skutečnost. Přemýšlet o nich nahlas.
To mi připomnělo jednu rozpravu s kamarádem, kdy jsme z jeho podnětu podnikli cestu do Olomouce tuším. Došlo na jeden nápad, který bych chtěl v budoucnu nějakým způsobem zrealizovat. A právě to, že ten kamarád řekl, že kdykoliv budu potřebovat s něčím pomoct, tak se mám obrátit, mi dodalo pocitu té reálnosti. A i kdyby to byla zdvořilá hláška, což si opravdu nemyslím, nebo doufám, tak už se o tom vedl dialog, nebylo to jen v mé hlavě. Ať žije den, kdy se mé sny splní!