Tak mám za sebou třetí den v Brně. Takže wohohooo! Brňák jako poleno. Popravdě ani nevím, co se za ty tři dny stalo, protože toho bylo na jednu stranu hodně, ale na druhou stranu moc ne.
V sobotu ráno jsem se začal balit. Tak sbalil jsem si oblečení a zjistil jsem, že potřebuji nádobí. Tak jsem si vzal kastrůlek, pánvičku, ale talířky mi nějak chyběly. Tak jsme jeli s taťkou do obchodu, nakoupili jsme a jeli domů. Tak jsem pokračoval v balení a začal jsem být dosti naštvaný (zatím to budeme brát v této škále, ty horší přijdou za chvíli). Pár dní před tím jsem poprosil taťku, jestli by mě mohl hodit do Brna autem, že toho budu mít hodně. Odpověď zněla samozřejmě, že ne, protože nemám s sebou mikrovlnku, kterou měla ségra a kterou proto vezl do Brna. Takže paráda.
Narval jsem do krosny oblečení, nádobí a varnou konvici. Tak jsem si vzal batoh, do toho notebook a pár dalších věcí. Do další tašky jídlo, hygiena apod. Tak tašek jak nasere s prominutím a ano, zde je ta chvíle, kdy jsem byl už vážně nasraný. Tak taťka se teda odhodlal a pronesl tu větu: "Já tě teda zavezu!" Yeeeees! Tak mi toho rovnou mamka nabalila dvakrát tolik, převážně jídla. Těstoviny, rýže, kuskus, brambory, olej, polívky, špagety, mlíko, vínko (to jsem si vzal sám), cukr, jar, houbička, utěrka a všechny takový věci. No aspoň jsem to nemusel tahat vlakem, že ano. Tak jsme se vydali na cestu.
S mamkou jsme si nastudovali cestu. Do Brna to bylo v pohodě, ale v Brně? Hmm.. tak jsme projeli několik zákazů, projeli jsme špatný podjezd - myslím tím, že taťka vjel do protisměru, ... paráda, Brno je naho*no...
Tak jsme teda zaparkovali u DIFy a vzali to po svých na kolej. Všichni ověšení mými taškami. Tak nás tedy ubytovali, tedy mě a bylo to fajn. Byl jsem tu první, tak jsem si vybral postel (je to topovka!) a vybalil jsem si. Ty voleee, to jsem dělal tak dlouho... A horší bylo to, že tu byla wifi, ale já neměl k ní přístup! No pak jsem teda zjistil, že jsem ho měl, jen jsem o něm nevěděl. Tak jsem si zaplatil data a byl jsem na mobilu. Ten první večer byl dobrej. Byl jsem tu alone, tak jsem se mohl v klidu aklimatizovat. Nechtělo se mi do kuchyňky, tak jsem si udělal čínskou polívku (no jo, pravá studentská večeře) a pustil jsem si film a písničky. Nakonec pak večer přišel do vedlejšího pokoje týpek z činohry ze druháku. Tak jsme se seznámili a každý byl ve svým pokoji. Stejně už bylo pozdě a já chtěl jít spát.
V neděli dopoledne přijel i spolubydlící Vojta, do druhého pokoje potom i student činohry z prvního ročníku a postupně se nám to tu zaplňovalo. Já už si ani nepamatuji, co jsem v neděli dopoledne a odpoledne dělal... Hmmm... A jooo! Byl jsem si aktivovat platební kartu, mou první kartu, takže jsem totálně nevěděl, co a jak. Naštěstí na těch bankomatech je to jak pro debily, tudíž jsem tomu rozuměl i já. Kartu jsem aktivoval, skočil na první nákup do Tesca (kdyby to někoho zajímalo, tak jsem si koupil 3 rohlíky, vysočinu, rajče - pro ségru, máslo) a šel zpátky na kolej. Super zprávou bylo, že jsem nemusel vařit a nic takového, protože jsem šel na oběd k sestře, dělala tortily. Ano, je prostě úžasná, mám nejlepší sestru!
A zde začíná opět zábava. Notebook mi stále nebral wifi, takže kdo ví, tak mám ten maličký mobil Sony Xperii. Podle mapy by cesta ode mě k sestře měla trvat cca 20 minut. No jako nevím, kde na tom byli, já ji šel asi 50 minut. Jako k nádraží jsem trefil. Pak jsem se vydal k Vaňkovce. Osudová chyba! Ocitl jsem se uvnitř Vaňkovky, nalevo, napravo, před ní a dokonce i za ní. Bloudil jsem mezi různými budovami, chodil jsem tam, zpět, byl jsem na místech, kam se už nechci podívat... Spustil jsem i navigaci v mém telefonu, ale ani to nepomohlo. Jelikož jsem měl na ten den data, tak jsem sestře psal, že ať mi dá ještě 15 minut, že bloudím u Vaňkovky, že nevím, kde jsem :D. Ale bacha! Vydal jsem se po správné ulici, ale na jejím konci jsem zjistil, že jsem na opačně straně... Tak jsem tou ulicí prošel znova, odbočil jsem SPRÁVNĚ a vydal jsem se.... Polorozpadlý baráky, benzinky, ... Hmmm.. Ani ségra nevěděla, kde jsem. Najednou vidím v dálce panelák, který se shodoval s popisem, který mi dala sestra. Yes! Konečně (celej propocenej a dezorientovanej a hladovej) jsem se dostal do cíle!
Sestra si vzala to rajče, které jsem celou dobu s sebou táhl, a začala kuchtit. Po chvilce jsem dostal 2 velký tortily, přejedl jsem se a byl jsem spokojený. Jen jsem se děsil cesty zpátky. Naštěstí má laskavá a nejhodnější sestřička mi poradila cestu, kde jsem se ani já neztratil! Prostě jdete stále rovně. Jak pro debila...
Za 15 minut jsem byl zpátky na koleji (super rozdíl: 50 minut a 15 minut). A plánovali jsme co se zbytkem dne. Nakonec jsme jej zakončili parádně! Pár nás vyrazilo do Městského divadla na Williamovy sonety a ještě lepší na tom bylo to, že jako studenti JAMU, jsme to měli zadarmo. Bylo to fakt krásné. Už jen proto, že nejsem zvyklý chodit do divadel a tak. Po divadle jsme zašli do divadelní hospody, kde jsme si dali pivo a pokecali. Prostě jsme pili pivo v blízkosti herců. Oh gooood! No není to můj sen? Tedy počkat, můj sen to bude, až budu pít to pivo s těmi herci :D. Nakonec jsme tam potkali nové lidi, nové kontakty a bylo to vážně, vážně super. Jsem tak rád, že jsem šel a že jsem tu! :) Na kolej jsme se dostali po půlnoci, se zastávkou na kebab.
No a to už se dostáváme k dnešnímu dny. Vstávali jsme cca 7:30, protože sraz jsme měli před školou 8:30. Nikdy jsem nevstával prostě hodinu před srazem. Ale teď, co cesta do školy trvá ani ne 5 minut, tak je to vážně luxus. Co mě na tom ráno potěšilo, tak byla zpráva od mé patronky, ať se mi líbí první školní den a ať se mi daří. To bylo opravdu pěkný.
Jinak první školní den na JAMU... Jako bylo to trochu nuda no. První část jsme strávili formalitami. To znamená, že jsme si poslechli, ani nevím co... No prostě samý důležitý věci. Následovala prohlídka po škole, tak jsme se podívali všude, poznali všechno. Následovala pauza, opět formality a byl the ende pro tento moment. Měli jsme dlouhou pauzu, tak jsme šli do indické restaurace, tam si dali luxus oběd a pivínko a pak na Astorku (kolej) na kafe, které nám poskytla Julča. My jsme si donesli jen hrnky :D. Já se rovnou oblékl do obleku, protože jsme měli nácvik na imatrikulaci a pak i samotnou imatrikulaci, ale před tím jsem měl schůzku se sekcí Média. Tak jsem byl už připraven a šel na kafe sedánek. Tam jsem ukázal svou občanku, tudíž má identita tehdejší ošklivé slečny byla odhalena.
Já se vydal na schůzku, dostali jsme s Míšou (spolužačkou) úkoly a pádili jsme na nácvik. To už opravdu jen ve zkratce. Prostě to byla nuda. Své "Slibuji", tedy "SlibujU" jsem si řekl, párkrát jsme si postáli na nějaké super písničky, které byly až příliš dlouhé a šli na pivo Na Orlí! Následně proběhl nákup v drogérce, v Tescu a od té doby jsem na kolejích. Se všemi spolubydlícími. Tak občas pokecáme, já už nějakou tu hodinku píši tento článek, piji čaj a je nám tu fajn!
Uvidíme, co nám přinesou další dny! Rozhodně další dny nebudou takto popsány, já si jen chci uchovat vzpomínky na mé první dny univerzitního života a o co víc - toho jamáckého!
Btw - stále přemýšlím, kde bych tak mohl trénovat tančení... Na chodbě? Na pokoji? Hmm...
Žádné komentáře:
Okomentovat