Laďa se zase vyslíkal... a seznamoval!

A je to tu, čas seznamování nastal a mohu říci, že i úspěšně proběhl. Mimo jiné jsou za mnou i první dny v Brně. Já bych se se svými zážitky podělil již dříve, jen je tu ta smůla, že ještě nemám přístupové údaje k wifi, tudíž jsem musel počkat až do dneška. Pojďme se na to ale podívat od začátku. (Edit: přístup jsem měl, jen jsem to nevěděl :D)

Je čtvrtek ráno, cca 4:30, budík zvoní a já vstávám, abych stihl vlak. Zde musím podotknout, že se mnou jela i sestra, ovšem ne na seznamovák, ale do Brna. Ta je ve všem sběhlá a nemusela tak brzy vstávat. No a taky proto, že nemusela tahat tašku těžkou jak kráááva, která byla z půlky zaplněná spacákem. Taky jsem jel dřívějším autobusem, abych měl prostě jistotu, že si stihnu koupit jízdenku, svačinu, pití, … Taky jsem vše stihl. Vlak měl jet 6:41, bylo cca 6:32 nebo tak nějak. Přijel jakýsi vlak a ze stejného nástupiště, kde měl jet vlak do Brna. Tak již tohle Vám může napovědět, co asi inteligentní Laďa udělal... No samozřejmě vlezl do jiného vlaku – přesně opačný směr! Místo z Bohumína do Brna jel z Brna do Bohumína. Já si spokojeně sedím ve vlaku, říkám si, že kde asi je tak dlouho ségra... Najednou mi volá „Kde jsi?“ Já samozřejmě oznámil svou polohu, na což mi řekla, že jsem blbej a ať z toho vlaku vylezu, že jede na opačnou stranu... Tak já si seberu tašku, otevírám dveře a zjišťuji, že se vlak rozjíždí. Hmm... Co teď? Vlastně, já ani nepřemýšlel. Já věděl, že v tom vlaku být nechci, tak jsem vyskočil. Jako ten vlak se jen rozjížděl, nebyla to rychlost, ale jako jo, jsem debil :D. Taky jsem to dostal od sestry sežrat. Ale co, zábavička po ránu!

SPRÁVNÝ vlak přijel, já, sestra a má kamarádka jsme nastoupili, sedli si a bylo! Jedeme do Brna! Každý za něčím jiným. Ségra na byt, kamarádka do školy a já na seznamovák. Nevím, kdo to měl nejhorší. V tu chvíli jsme si samozřejmě myslel, že já. Seznamování není má parketa, připadám si jak debil (to už jsem stejně v to ráno potvrdil seskokem) a když se zjišťuje, co kdo umí, co dělá a tak, tak si připadám ještě třikrát hůře, protože já nic nedělám a nic neumím. Hmm..

Tak jsme dojeli do Brna a vydali se jinými směry. Já mohl jít pěšky, protože DIFA je kousek. Došel jsem na místo a již tam pár spolužáků bylo. Postupně přicházeli další, až nakonec chyběla jen jedna, o které jsme se později dozvěděli, že je nemocná a bohužel nemohla přijet.

Od pana vrátného jsme si vyzvedli indícii, abychom věděli, kam máme jít. V obálce byly dvě hromadné jízdenky, celkem pro 18 lidí. Dále k tomu byla vytisklá mapa a pro jistotu i souřadnice chaty, kam máme dojít.

Odkaz: www.ceska.cz

Vydali jsme se směr hlavní nádraží přes Svoboďák, kde si někteří koupili jídlo či pití, a hurá na výlet! Na jízdenkách byla konečná stanice napsaná Česká. To již někteří sběhlí prohlásili, že jde o takovou vesnici, městečko, kde jsou převážně chatky. A že tam byl i loňský seznamovák pro nynější druháky, kteří to zorganizovali zase pro nás.

Na nádraží jsme byli s předstihem a tak jsme měli dost času na výběr z bankomatu, nakoupení cigár, zapálení si cigár apod. Ve vlaku jsme se nějak namačkali a jeli. Bylo to fajn, najednou se fakt seznamujete, povídáte si, zjišťujete, jak se kdo vlastně jmenuje, co dělá a tak.

Dojeli jsme do České a mapa nás vedla určitým směrem. Tak jsme šli, šli, šli, … Jedna spolužačka s kufrem na kolečkách.. Hmm.. Nebyl to super nápad :D. Po x minutách jsme zjistili, že jsme pravděpodobně nějakou odbočku minuli a tak jsme se vrátili. Zabočili jsme do lesa. Listí, větve, kořeny, stromy, … Kufr trochu protestoval! Najednou pořádný krpál před námi.

Zde musím podotknout, že ještě před DIFou někdo zmínil, že půjdeme po vrstevnici, což je rovinka, tak to bude pohoda.

Tak tomu fakt nebylo. Pořád jsme šli, osobně já nevěděl kam, jestli to někdo věděl, tak byl dobrej. Ale musím říct, že já si nestěžuji, bylo to náhodou parádní, já mám rád takový túry. Jen když s nimi tedy počítám :D. Sranda byla, když po určitým čase všichni začali mlčet a byly slyšet jen zvuky přírody. To už většině došla slova, krpál se nezdál a dal zabrat.

A najednou!!! Vidíme chatu, vidíme povědomé tváře druháků, byli jsme tam!!! Ti byli vážně překvapení, protože nás očekávali z druhé strany, než jsme přišli. No a taky nám oznámili, že máme zpoždění, že cesta normálně trvá cca 15 minut. My jsme ji šli cca 45 minut až hodinu. Nu co! Tak jsme si obešli kopec, vyšplhali se po kopci, podívali se na krásy místní přírody. Byla to sranda!

A nyní začíná seznamovák! (Trochu se děsím délky tohoto článku, protože nejsem stále u konce, ale spíše ještě na začátku...)

Odkaz: www.ceska.cz

Tašky jsme si hodili nahoru do jedné místnosti v chatce, převlékli jsme se do takovýho pohodlnýho oblečení a šli zpátky. Sedli jsme si do kroužku a začala první hra. Teď si ani nemohu uvědomit, která hra byla první. Ale byl to „Lidský řetěz“ se mi zdá. To jsme si každý vylosovali číslo – buď 1 nebo 2. Logicky jsme se rozdělili na dvě skupiny. Úkolem bylo vytvořit co nejdelší řetěz za pomocí sebe samých i za pomoci všech věcí, co jsme měli na sobě. To jste měli vidět, jak první šly dolů tkaničky z bot, následně trička a někteří i kalhoty či kraťase.  No následně jsme leželi polonazí v listí, klacíků, v rukou drželi tkaničky, trička, přivázaní a stejně jsme prohráli! :(

Tak jsme se zpátky oblékli, rozvázali tkaničky, navlékli tkaničky do bot (to bylo nejtěžší) a šli zpátky do kroužku. A to jsme se pustili do "Blonďaté Báry". Pro ty, kdo tu hru neznají, tak princip je lehký. Vezmete začáteční písmeno svého křestního jména a musíte k němu přidat přídavné jméno, které Vás vystihuje, ale musí začínat na stejné písmeno. Tak tedy u nás vznikl Laskavý Laďa, Velký Vojta, Nenajezená Nikol, Jeblý Jindra, Amatér Adam, Imaginativní Ivča... To důležité bych ale zapomněl. Každý, kdo je na řadě, musí zopakovat všechny předním. Hra je luxusní v tom, že si fakt zapamatujete jména svých spolužáků :D.

Na základě všech her jsme mohli získat určitý počet bodů (každý zvlášť). Na konci dne se body sečetli a za svůj počet bodů, jsme si mohli "koupit" nějaké indicie, abychom poznali našeho patrona. O patronství až později.

Po těchto dvou hrách jsme měli oběd - supr čupr špagety s mletým masem. Zde se hodí říci, že o stravu po celé dva dny se nám staraly taktéž supr čupr slečny druhačky. Tak jsme díky nim měli i vajíčkovou pomazánku, vafle, špekáčky, hermelín, rizoto, atd. Prostě paráda!

No a směřujeme k dalším hrám. Bylo několik stanovišť a našim úkolem bylo, je všechny obejít. Tak třeba u Davida jsme měli přiřadit pedagogy k předmětům, které budeme mít. Hmm.. Evidentně jsem to až tak nestudoval. :D U Frédi jsme šli po dvou a hráli jsme "Kufr". Tzn. jeden vysvětloval druhému slovo na papírku a přitom nesměl to dané slovo použít. Druhá osoba samozřejmě musela uhádnout. U Stana byla mapa Brna a vedle fotky brněnských divadel. Úkolem bylo za co nejkratší čas přiřadit divadlo do správného místa na mapě. Já samozřejmě začal s těmi, co znám. Když ty 3 divadla byla nalezena, tak pak jsem už jen tipoval.. Až mi Stano oznámil, že po tím obrázkem je uvedena adresa. Hmm.. Tak jsem tedy nemusel tipovat a hledal jsem adresy! Holt, když je někdo debil - v tomto článku asi už potřetí :D. U Míši jsme hledali několik oborů, které se na naší fakultě nenachází. Tak jako ne všechny jsem objevil, ale nejhorší to taky nebylo. No a poslední stanoviště bylo u Barči a Marti. Tam jsme dostali 10 otázek a co jsme věděli, to jsme odpověděli. Co jsme nevěděli, tak jsme mohli nalézt odpovědi různě po okolí. Na stromech, na lavičkách, ... Měli jsme na to ale jen 4 minuty a na lístcích byla jen odpověď, ne číslo otázky. Tudíž jsme museli přemýšlet, k čemu to patří.

No a pak následovala masakr hra. Nesla název "Lez". Šli jsme do lesa. Na hranici vymezeného prostoru (kopec, les, stromy, ...) nás rozmístili a na záda nám připnuli nějaké číslo. Úkol zněl jasně - napiš co nejvíc čísel, co uvidíš, k tomu jméno, na kom to číslo je, a přitom si dej pozor na to, aby tvé číslo mělo napsáno co nejméně lidí. Zní to fajn. Ale když se chcete ubránit, lehnete si a druhý Vás lechtá, aby jste se obrátili a ukázali mu své číslo.. Tak se kroutíte jak žížala, stále se vrtíte a pod tričko a do kraťasů  si hrnete klacky, listí, hlínu. Wohoo! :D Ani nevíte, jak to pak kousalo :D. Byla to sranda.

Odkaz: www.ceska.cz

No a následně se zapojili i technici z vyšších ročníků. Opět nastala podobná situace se stanovišti. Měli jsme správně namotat kabel, dále vymotat prodlužku a kabel, vyzkoušet si drsnou situaci s režisérem, který je nespokojen a vy si vyzkoušíte, jestli byste obstáli nebo ne. No já bych asi neobstál :D. No a pak jste si vyzkoušeli situaci, že jste opravdu ten divadelní manažer a jestli byste dokázali splnit vše, co si ostatní přejí. Tzn. 50 štěňat labradora různých barev, jednorožce apod.

No tak jsme vše dohráli, obdrželi jsme body a zjistili, že min. počet bodů je 65. A hádejte co? Já měl super 69 bodů! ;)

A nyní je čas na vysvětlení patronství. Jde o pěknou tradici, která na JAMU je. Nevím tedy, jestli ve všech oborech, nicméně u nás na manažerství to tak je. Šli jsme ke stolu, kde byly hromádky různých věcí. Na jedné z nich bylo naše jméno. A my jsme podle těch věcí museli uhádnout jméno našeho patrona. Já si vylosoval Fréďu! Patron je tu k tomu, že do Vánoc je takovým Vaším pomocníkem. Myslím to v tom smyslu, že pokud budete chtít něco najít na škole, patron Vám poradí. Nevíte si s něčím rady, potřebujete pomoct, máte tu patrona!

Další den přijeli třeťáci. Pověděli nám o festivalu Setkání/Encounter, následně odprezentovali vlastní sekce, kde se různí manažeři angažují. A potom nastalo to peklo. My si museli vybrat, do jaké sekce se přidáme. Pomohli nám tím, že se opět vytvořila stanoviště, a my se o nich více dozvěděli a zkusili si pár věcí, co bychom tam dělali. Horší bylo, že do každé sekce hledají určitý počet lidí. A tak se nám stalo, že se samozřejmě někdo musel obětovat a šel do sekce, která nevypadala nějak super. Já díky všem ostatním, kterým fakt děkuju, jsem se dostal do sekce Média.

A tím náš seznamovák skončil. Druháci nám ukázali SPRÁVNOU cestu na nádraží, dostali jsme opět hromadnou jízdenku, jeli do Brna. A následně hurá domů! Bylo to opravdu super. Pokecalo se, pohrálo se, pojedlo a popilo, ... Super! :)

No a další článek o prvních dnech v Brně.

PS: Až budou fotky, určitě dodám!:)