Kam dál?

Je to konečně tady! Možná bych mohl napsat, že opět je to tu. Konečně se mi vrátilo to super období, kdy cítím ten svůj optimismus, cítím se být možná šťastný, cítím se tak nějak fajn. Všechno špatné je pryč a já jsem pln očekávání z pozítří, kdy odjíždím na seznamovák, vracím se v pátek v noci. No a v sobotu hurá "do světa" na kolej, kde budu alone. Ale jak píši, začínám se těšit, čekám další výzvu. A je čas ji chytit za pačesy a opět se posunout o krok kupředu. O tom ale psát nechci....

Jsi šťastný/šťastná?

Teď. V tento moment. Tak jsi?

Proč ano/ne?

Jsi šťastný/šťastná nejen teď, ale i se svým životem?

Proč ano/ne?

Je to jen pár otázek, pár slov. A přece jen mají určitý význam. Zkuste to teď nebrat na lehkou váhu. Já vím, máš moc práce, musíš se jít učit, chceš se podívat na další díl seriálu, musíš jít nakoupit, jít pracovat na zahradu, .... Ale zkuste se teď zastavit. Fakt zastavit, zavřít oči, vyprázdnit hlavu. Máš půl hodiny čas? Já myslím, že 30 minut se dá najít vždy!

Uvař si kafe nebo čaj. Já tedy zbožňuji kávu, dokáži vypít kolem litru a půl denně. A už jen ten pocit, když si dávám vařit vodu, házím plnou odměrku kávy do hrnku, zalívám tu kávu vařící vodou... Je to super! A ta vůně. Je to proto, že tímto začíná takový malý rituál, který mám každý den. Uvařím si kafe a prostě vím, že mám teď pauzu.

Máš uvařený čaj či kávu. Teď si zkus vzít sluchátka a pustit si své oblíbené písničky. Ale do sluchátek! Hotovo? Zavři oči. Napij se. Dýchej. Nech se unášet tou hudbou....

Je to super, ne?

A teď si zkus položit první otázku - "Jsi šťastný/šťastná?" Já nevím jak vy, ale v tento moment, s kávou v ruce a sluchátky v uších, opravdu jsem. Je to ta šťastná chvilka, ten krátký okamžik. Vůně kávy, chuť kávy, Sia v uších, nádech a výdech, zavřené oči... Mně teď opravdu nic nechybí.

A je toho tedy potřeba k takové chvilce štěstí hodně? Hmm.. Káva, sluchátka a přehrávač.

Když si najdete svou půlhodinku denně, udělá to své. A věřte mi, že to nezevšední. Je to naprostý relax, vypnete a úplně ahhh.

Pokračujeme dál! Co taková otázka "Jsi šťastný/šťastná nejen teď, ale i se svým životem?" To už je těžší, tady je potřeba zapojit už hlavu. Ale předem musím říct, je fajn si tímto občas projít.

Tak třeba já:

• Je mi 19 let. Maturitou mám za sebou s vyznamenáním, dokonce se samými jedničkami. Není to k ničemu, ale je to příjemný pocit. Udělal jsem pro to maximum a ano, mohu si říct, že jsem lepší než jiní. Třeba jsou chytřejší, ale neukázali to, neměli tu snahu, aby byli nejlepší. Já ano. V tom je to pěkné.
• Dostal jsem se na školu, kam jsem si myslel, že se nikdy nemohu dostat. Herectví to není, ale mé plány se změnily. Nemůže teď být lepšího oboru než ten, který jsem si vybral. Nastoupím na obor, který mě vcucne do toho uměleckého světa. Budu částečně pokračovat v obchodce, ale v něčem, co má pro mě smysl.
• V loutkovém divadle nadále pokračuji. Pátky mám zatím volné (snad tomu tak i zůstane), takže zkoušky stíhám s přehledem. Nemohl bych toho nechat, chybělo by mi to. Opravdu moc.
• Je to k nevíře, ale byl jsem teď 3× tancovat. Je to něco nepopsatelného, je to taková droga. Mohu to přirovnat ke kávě! Něco, co mě nakopne, pronikne to mnou, naplní hřejivým pocitem a uspokojením, mozek se při tom může zbláznit! A k tomu budeme mít s Klárkou ukázky na prodloužené lekci v přerovských tanečních kurzech. To znamená, že ještě na jeden měsíc ještě nekončím s tancem!
• A když jsme u toho tance, těším se až k zbláznění na hodiny scénického tance a kondičního tance. Já vím, není to standard a latina... A tak mi to trhá srdce, ani nevíte jak... Ale je to tanec a já se budu snažit dát do toho maximum!
• Mám za sebou dvě nezapomenutelné události s divadlem, konkrétně s loutkovým divadlem a s fyzickým.
• Jsem v kontaktu s choreografem Jiřím Bartovancem, kterému když bude potřeba vypomůžu. Taková malá praxe.
• Mám nejlepší kamarády, na které se mohu spolehnout, mohu se s nimi vyblbnout, být sám sebou, rád je vyslechnu, jedu s nimi někam, zajdu na pivo, jdeme se ožrat, ....
• Raduji se z maličkostí. Jsem rád, když mám ty šťastné chvilky s kávou, rád se projdu se sluchátky v uších po venku, rád pozoruji lidi kolem sebe (a když je tam pěkná holka, tak je to bonus:D), jsem rád, když vidím letět ptáky, ve větru se hýbat stromy, trávu, zbarvovat se listí, ...

Je to jen pár takových myšlenek. Já jsem se svým životem spokojen. Snažím se vidět hlavně to dobré. Samozřejmě vím o těch špatných věcech. Nemám svou vysněnou postavu, nemám přítelkyni, udělal jsem spoustu špatných rozhodnutí a věcí, ... Ale já se snažím s tím něco dělat nebo myslet na to, co mám...

Trochu se mi tento článek svezl někam jinam, než jsem původně chtěl. Hlavně jsem chtěl tímto článkem říci, že je potřeba umět vypnout, vychutnat si chvilky klidu. A hlavně občas zastavit a zapřemýšlet, jestli děláte to, co opravdu chcete. Ať nespadnete do denní rutiny a pak nezjistíte, že uběhly 2, 3, 4 roky jen tak a najednou nevíte, co teď. Já si rád kladu takové otázky. A hlavně se "nutím", abych o nich přemýšlel a dokázal si na ně odpovědět. Jednou z variant je i tento blog, díky kterému si vše proberu. 

Třeba jsem někoho teď přiměl k přemýšlení o sobě samém... To už je jen na Vás:).