Račte pokračovat!
I přesto, že mám luxusní rozvrh a mohl bych jezdit sem do Brna až v pondělí, tak jsem výjimečně přijel již v neděli odpoledne. Z jednoho jediného důvodu - měl jsem jedinečnou možnost, abych shlédl představení Otvírání studánek Alfréda Radoka, které režíruje pan Pitinský a choreografii vytvořil Jiří Bartovanec. Ano, Ti sběhlí již tuší, že o Jiřím Bartovanci někdy slyšeli. A možná právě i proto, že jsem o něm psal ve spojení s Lessons of Touch. A právě díky Jirkovi jsem mohl jíti na dané představení. A to mu musím i zde poděkovat, protože tento volný vstup zařídil až z Vietnamu! Moc děkuji! Kdo neměl to štěstí a neviděl toto představení, tak určitě si najděte čas a zajděte na něj. V první řadě uvidíte příběh jedné geniální osoby - Alfréda Radoka a ve druhé řadě se ocitnete na místě, které je zpracováno tak specificky! Taneční část mě uchvátila velice, kéž bych mohl takto tančit jednou i já!
Když bych se přesunul k pondělku, tak mimo školu, sekční schůzku a schůzku k Mezinárodní doktorské konferenci jsem překonal i v tento den silný zážitek. Když bych to řekl obecně, tento týden byl celý velký silný zážitek. Domluvil jsem se s Adamem a Sylvou, že půjdeme do Kabinetu Múz, kde byla diskuze na téma LSD a následně se i promítal film LSD made in ČSSR. Diskuzi jsme prošvihli, ale přišli jsme tak na její druhou polovinu. Ovšem tolik, tolik, tolik lidí! Stáli jsme v průchodu z "restaurace/baru/klubu/ do promítacího sálu. Stáli jsme tam možná půl hodiny. Občas se to hnulo, ale po většinu času jsme stáli a jediné co jsme viděli, byly něčí záda. Po diskuzi pár lidí odešlo, tak jsme se dostali na schody a následně na okraj promítacího sálu, kde jsme částečně viděli i plátno a na něm film. Vřele doporučuji tento film či dokument. Nikdy bych nevěřil, že se tehdy dělo něco takového! Jako dělat pokusy s LSD? Vybírat si filosofy, vědce a potom i umělce, aby šli do "blázince v Bohnicích" a tam pod dohledem zkoušeli LSD? Wooow! Jen pro upřesnění, tací lidé se brali proto, že dokázali popsat vše, co právě zažívají. A když následovali dalších cca 30 sezení, tak k tomu dostali LSD domů... Ještě jednou prosím - Wooow! A když se několik lidí sešlo na chatě, mezi nimiž byl i pan Zeman, a hromadně si dali danou drogu. Hustééé. Nebo když se, již zmíněné, Bohnice spletli v desetinné čárce a místo několika mililitrů obejdnali litry LSD!
A pozor! Stále jsou určité zásoby LSD někde zakopány. Jen nebylo řečeno kde.... Kdo hledá, ten najde! :))
Jedna informace mě ale opravdu šokovala a stále to nemohu nějak vstřebat. To, že se testovala tato droga na dobrovolnících, to beru, to je OK. Ale že testovali LSD na malých (třeba 3 letých dětech), to nezkousnu. Vždyť ty se k tomu nemohly vyjádřit. Abych to upřesnil, testovalo se to na malých mentálně nemocných dětí. A věta, ve významu, že to dané dítě přežilo, mě vzala více než dost. To jako nechali tento pokus spustit až tak daleko, že to ohrožovalo jejich životy? Smutné...
K úterku mám hned dvě události! K našemu rozvrhu patří i herecká propedeutika. Jejím cílem je nacvičit nějakou scénku, kterou následně (někde, nevím kde) předvedeme. Zatím proběhla druhá hodina a musím říci, že asi byla lepší než ta prvá. Rozhodně jsem z ní byl hotovej - fyzicky. Na začátku probíhá takové rozehřívání, měnění rychlosti pohybu, který není předem daný. Jde o čistou improvizaci. Následují zvuková a hlasová cvičení, improvizace, herecké scénky apod. Je to sranda, je to parádní team building!
A večer jsme šli já, Sylva, Míša a její spolubydlící ze scénografie na představení Hamleti, které hrálo divadlo Na zábradlí v Divadle Bolka Polívky. Ouuu hustéééé! Musím říci - Praha umí... Vážně povedené divadlo. Co se mi na něm líbilo, tak vedlo od humoru k jisté vážnosti. A jestli bylo alespoň autentické, tak nám ukázali, jak to chodívá v zákulisí/šatnách herců.
No a středa... Páááni! Bylo toho opravdu hodně. Měli jsme schůzku k praxi v divadle Na orlí a následně hodina scénického tance, který jsme měli poprvé. Ukázali jsme si techniky pohybu a to:plynutí, ťukání, sekání, tahy a tlaky a údery. Byla puštěná hudba a vždy v rámci určité techniky jsme improvizovali. Naprosté pročištění hlavy, ale také makačka. Hodina zde trvá 90 minut, tak jako 90 minut pohybu dá zabrat, ne že ne!
Vzápětí po této hodině následoval speciální vstupní kurz do sociologie a projektovém řízení či jak zněl název. Byla povinna pro první i druhý ročník našeho ateliéru. A zrovna v 18:00, takže opruuus. A pro tři z nás hned po scénickém tanci, ze kterého jsme přišli splavení. Tak jsme se tedy usadili, přišel vyučující a začal. Jako byla to nuda. Někteří druháci začali dělat bordel. Bavili se nahlas apod. To jako jo, pohoda. Ale potom? Jedna si sedla na stůl. Druhá vytáhla ruma a nabízela nám. Další rozdělala čokoládu a hodila ji naproti přes obrovský stůl, jenže šokolaté se zasekla uprostřed stolu. No tak přece tam nezůstane, tak jiná druhačka pro ní nečekaně skočila. A s jakou vervou! No prostě tam začal neskutečný bordel. Učitel se snažil situaci upokojit, ale byl to takový.. Nevím jak to nazvat jinak - ťunťa? Nakonec se sbalil a řekl, že hodinu si nahradíme jindy. A my waaaat?
Překvapení nastalo, když nám druháci oznámili "To jste si jako mysleli, že nebudete mít Actorku?!!" A najednou ouououououuuuuuu! Actorka je tuu! Wohooo! Následovalo rozřazení do dvojic, které nám vytvořili sami druháci. Spustili prezentaci a na té byly ty naše nejhorší fotky, které našli na FB. Wooow. Husté to bylo. Ve dvojici jsme si svázali nohy k sobě, takže jsme se naučili spolupráci! A následovaly stanoviště. Tématem byla Cesta v čase. S Jolly jsme se doštrádali do přízemí a ocitli jsme se v tělocvičně v době soudruhů. Na spartakiádě. Takže jsme zavázaní k sobě běhali, dělali kotrmelce, přelézali švédskou bednu, podlézali a prolézali.... No a taky skákali z můstku do žiněnek... Bylo to parádní! A za odměnu jsme si dali panáka melounové vodky. Následovala cesta výtahem do vrchního patra, kde jsme těžce, ale vážně těžce hledali danou místnost... Aleee! Objevili jsme ji! Byli jsme v době... Hmm.. Nevím, ale zavázali nám oči a ochutnali jsme určitou mňamku. byl to česnek obalený v hořčici, soli, octu, chilli apod. A vydržel jsem neplivat a snědl to. Yeah! Dále jsme tančili rock'n'roll, byli v plynové komoře/sprchách, kde to teda pro mě bylo mega. Třeťák v plynové masce a plášti nám zavázal oči a zavedl do sprch. Řekl nám, že ve vnitř jsou čtyři lidi. A když uhádneme, kdo jsou druháci (podle hmatu), tak je zachráníme všechny. vnímal jsem všemi smysly... Nechali téct vodu ze sprch, což dodá té atmosféře. Byla tam pára z těch sprch, bylo tam teplo... A teď vy máte opravdu tu tmu. Ti čtyři na nás stále šahali, dloubali do nás. A my jsme museli poznat druháky. Poznali jsme jednoho druháka a druhého jsme museli tipnout, protože došel čas. Jolly mi řekla, že mám tipnout. A víte co? Já tipl správně!!!!!! A byli jsme jediní. U všech ostatních, co neuhádli, tak začali strašně, ale strašně řvát a to se v těch sprchách rozhléhalo... No a my jako poslední dvojice, když jsme čekali na naši cestu, tak jsme vše slyšeli a byli o to víc pos*aní. A teď následovalo poslední stanoviště. Tu bylo vysvobození. V učebně byla cestička ze svíček, které ovšem byly i na stole, na který jsme museli vejít a nezapálit se. Stůl byl úzký, tak jsme museli po boku. Vyšlo to! Tam nás pomalovali a mohli se rozvázat. Šli jsme na aťas, kde byl i zbytek. Tam jsme si otevřeli pivko a bavili se.
Jenže tři třeťáci postupně přicházeli a po jednom nás odváděli pryč. Byli strašně vážní a nas*aní! Když jsem byl na řadu já, tak mě vedla Denča. Zavázala mi oči, ptala se mě na jméno a na datum narození a byla hustá. Tak jsem ji nikdy nezažil. Zavedla mě do výtahu, z výtahu jsme někam šli a stále byla drsná. Najednou mi sundala šátek a předemnou milion lidí, co křičelo a jásalo "Vítej na JAMU!" Hrála tam hudba, byly tam trumpetky a konfety! Proběhlo objímání a dostali jsme i tašky s upomínkovými předměty! Bylo to boží!
No a následovala JAMU karaoke párty. Husté! Tolik lidí! A samozřejmě jsme si v davu pořádně zazpíval. A pilo se piloooo. Parádní Actorka:)!
Čtvrtek byl dobrý v tom, že jsme měli až na 12. Odpoledne jsem měl poprvé kondiční tanec, kde jsme byli jen 4. 3 holky a já. Wohohooo! Ale byla to makačka. Opět - 90 minut makat... Je to záhul. Ale naučil jsem se už za první hodinu několik věcí. Super! :)
Ale po třech dnech fyzické aktivity jsem teď, co to píši, naprosto odrovnaný. Vše mě bolí a bez energie:D.
No a dnes zůstávám výjimečně na víkend v Brně. Zítra a pozítří mám praxi v divadle Na orlí, tak uvidím, jaké to bude. Snad to bude fajn, držte pěsti :).
Toď mega dlouhý článek, ale je tu vše, co mega podstatný! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat